Toalety

Se svou potřebou odložení exkrementů se lidé zpočátku uchylovali mimo svá obydlí. Od doby, kdy je přestali zahrabávat do země, začali chodit na venkově ke chlévu, kde tvořili společnou hromadu s hnojem od dobytka. U hnojišť se následně stavěly malé domečky. Toalety prošly staletým vývojem, od gotických prevétů, kde exkrementy padaly do příkopů i na kolemjdoucí (známá věta: „Dále od hradu, dále, aby nevzniklo neštěstí nenadálé!“), přes barokní vyzděné přístavby s jímkami, odkud se exkrementy vyvážely, až po Water Closety  – splachovací toalety s odvodem do kanalizace.

V noci, ale pro řadu lidí i ve dne, bylo pohodlnější mít v pokoji pod postelí nočník, jehož obsah vylévali z okna na ulici nebo ho vynášely služky. Aby si lépe poseděli, pořizovali si časem místo něj toaletní truhlice, židle či křesla. V pozdějším období v nich bylo místo i pro toaletní papír, který vznikl až kolem r. 1860. Do té doby se lidstvo utíralo kdečím, od mechu a sena až po hedvábí, živá káčata i koťata. Toalety bývaly ukládány v ložnicích v částečně odděleném rohu. Protože vzduch v místnosti moc nevoněl, začaly se stavět samostatné místnosti. Později se začaly budovat suché záchody v patrech domů, kvůli nepříjemnému zápachu nejčastěji na konci chodby.

V muzeu uvidíte toaletní truhlice, křesla, židle a taburetky, cestovní toaletní truhly, jeden z prvních chemických záchodů z USA, splachovací záchody s bohatým dekorem tlačeným i malovaným, repliku barokního záchodu z mostu, ukázky bidetů, pisoárů atd.V zahradě tvrze pak můžete vidět torzo gotického prevétu, barokní přístavbu (původně záchod z jímkou) a ultra moderní kamennou skulpturu z dílny sochaře Pavla Opočenského, kterou nazval „Kámen na tělesné tekutiny“.